Nálezy a jejich historie

Fragment raně novověkého kovového článkového ženského
opasku (tzv. Brautgürtel)

Nálezce PG Antonín Šimon /Nálezce fragmentu opasku Petr Dedík

Rádi se vracíme na svá oblíbená místa.......... obvzlášť když víme, že nás tam vždy něco může překvapit. Na co zde chci poukázat je fragment článkového opasku. Zprvu nenápadná věcička u které jsem na chvíli zaváhal, protože takové věci opravdu nenacházíme každý den. Ale o to příjemnější bylo zjištění o co vlastně opravdu jde. 

Raně novověké kovové článkové ženské opasky (tzv. Brautgürtel)

Autor PhDr. Jan Musil

 


 

 

Opaskové nákončí
Opaskové nákončí patří k ne zcela běžným nálezům, ale čas od času na polích na hledače vykouknou. Nedávno se nám padařilo nalézt dva kusy na dvou různých lokalitách. Jeden od Heřmanova Městce a druhý v blízkosti Vysokého Mýta. Bohužel, v obou případech jde o torza zničené zemědělskou technikou. Jako ostatně většina nálezů učiněných v ornici.

   

Opaskové nákončí /Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě Nálezce: Antonín Šimon HHP

Nákončí opasku které jsme nalezli jsou vyrobeny ze slitiny mědi a jsou zdobeny jemnou rytinou, která pokrývá celou jejich plochu. Datace těchto nákončí spadá do období středověku a ranného novověku.

 

 Opaskové nákončí / VČM Pardubice   Nálezce : Jan Kočí HHP


Opasek tvoří praktický a ozdobný doplněk oděvu, který nosili a nosí příslušníci všech vrstev společnosti už po celé věky. Jelikož tehdejší oděv neměl kapsy, na opasek byly zavěšovány různé předměty denní potřeby. Váčky a tašky, které kapsy nahrazovaly. Tyto předměty vyráběli mistři specializovaných řemesel, jako byli měšecníci, tobolečnici a tlumočníci. V některých případech mohl kožené opasky vyrábět i švec. Drahé pásy byly vyráběny z  kůže, brokátu, sametu, hedvábí a jiných drahocenných látek zdobené zlatem, stříbrem, drahokamy a vyšíváním, nejrozmanitějším způsobem. Ty levné jen s mosaznými či železnými přezkami. Také se vyráběli pásy jen z kovových článků, sestavených na způsob řetězu. Ve středověku a novověku se výrobě opasku věnovalo specializované řemeslo pasířů. Pasířství bývalo v dobách, kdy pás tvořil důležitou součást oděvu, kvetoucím řemeslem a mimo výroby opasků pasíři vyráběli také nejrozmanitější okrasy tepané a ražené z mědi, mosazi, zlata a stříbra. V pozdější době kdy pás pozbyl své dřívější důležitosti se pasířství skoro ztratilo a následkem toho splynulo téměř v jedno s jinými řemesly, hlavně s mosaznictvím, knoflikářstvím, kroužkářstvím a s výrobou tzv. krátkého zboží kovového.

                                                                                                                            

 

  

Zatím blíže neurčené opaskové nákončí Nálezce: Antonín Šimon HHP

Podle specificky psaného písmene období 6. až 8. století (import)

 

Pokud vás zajímá vývoj opasku od stěhování národů po Velkou Moravu doporučuji tento odkaz.

Autor : Petra Mazáčová

 

Zajímavé nákončí opasku ze Zaječic 

Autor : PhDr. Jan Musil

 

 

           Použitý zdroj :Jan Musil Zajímavé středověké nákončí opasku ze Zaječic/Wikipedia


 

Psí známky

„Je tomu již několik let, kdy jsem našel první psí známku. Z počátku jsem jim nevěnoval zvláštní pozornost, ale vzhledem k tomu, že se jich v mém městě a okolí nacházelo docela dost, tak jsem se o ně začal zajímat více a později je i sbírat. Nejdříve to byly ty známky z našeho města a postupem času začaly přibývat známky z celé republiky. Nyní má sbírka čítá více jak 1600 kusů známek a jejich počet se neustále zvyšuje, a to díky darům od přátel a kolegů „  říká Jan Kočí, člen spolku HHP

 

 I když pes žije v symbióze s člověkem od nepaměti a je při dobrém zacházení jeho nejlepším přítelem, úřední označování rozlišovacím číslem má u nás počátek až v šedesátých letech 19.století. Dosavadní znalosti historie tohoto „psího šperku“ hovoří o prvních známkách na Moravě okolo roku 1876, v Čechách o deset let později.

Identifikační známky sloužily jak ke snadnějšímu vrácení zvířete v případě jeho zaběhnutí, tak i k evidenci „poplatků ze psa“, vítaného příjmu do obecní kasy. Jejich výrobě se věnovala patřičná pozornost. Šlo o ražby hlavně z mosazi, mědi, zinku, poniklovaného zinku, ze slitiny s příměsí cínu a později i z hliníku. Výjimečně se vyskytují známky z vysoce legované  litiny. Na psích známkách z válečných let se projevoval obecný nedostatek kvalitních materiálů pro civilní sektor – byly vyráběny z tzv. obecného kovu o daleko kratší trvanlivosti, než jakou měly známé černající protektorátní koruny.

Samoúčelné nebyly ani nejrozmanitější tvary známek: kruhy, ovály, kosočtverce, lichoběžníky, rovnoramenné řecké kříže, zvonečky, průniky dvou oválů, a jiné. Fantazii se meze nekladly. Každoroční změna tvaru, případně použitého kovu, umožňovala zkušeným městským strážníkům už z několika kroků rozeznat zda jde skutečně o aktuální rok.

Kontumační známky

Vedle známek evidenčních se od roku 1909 začaly razit i tzv. známky kontumační. Ty měly být  nápomocny v boji proti infekčním chorobám, zejména vzteklině, a označovaly ty psy, kteří prošli prohlídkou u veterinárního lékaře. Razila je firma Karnet a Kyselý a firma Vladimír Podivín na Žižkově,  v menší míře ještě ražebny Fisher, známky podobné ražebně V.Podivína. Právě od firmy V. Podivín se dochoval unikátní soubor 2150 razidel speciální konstrukce pro ražbu kontumačních známek. Razidla pro známky obcí dnešní České republiky jsou uložena ve sbírkách Muzea v Rychnově nad Kněžnou. Pokud se tedy setkáte se známkou bez letopočtu- kosodélník s ležícím psem (typ Karnet-Kyselý) nebo se stojícím psem (typ Podivín), jsou to psí známky kontumační. Na nich bývá letopočet velice vzácně.

 

Základní datace

Zinkové známky s německo-českým textem jsou většinou z období protektorátu. Pokud jsou pouze s českým textem, tak to buď z doby před druhou světovou válkou, nebo těsně po ní ( hliníkové jsou z doby 1945–1960). Mosazné se vyráběly za první republiky nebo z doby před ní  (po r. 1909). Typ K-K mívá nad psem někdy opis MADE IN AUSTRIA - ty jsou z doby 1909 až 1918.

 

Otvor a pancéřek

Nejstarší známky neměly vůbec žádnou výztuž kolem otvoru, což bylo důvodem častých ztrát. Proto se někdy na začátku 20. let 20. století začaly používat různá vylepšení. Obě firmy, jak V. Podivín, tak i Karnet–Kyselý, začaly používat výztuž kolem otvoru známky, čímž se zamezilo jeho prodírání. Jednalo se vlastně o jednoduchý ocelový nýtek, vsazený do očka známky. Firma V. Podivín toto uchycení ještě zdokonalila a na začátku 30. let 20. století opatřila otvor takzvaným pancéřkem. Po této úpravě se otvor u známek prodřel jen výjimečně a známky se takřka neztrácely.

 

Úpadek materiálů

Po roce 1945 se k výrobě začaly bohužel používat levnější materiály. Zejména to byl zinek a hliník a známky postupně přestávaly potvrzovat zaplacení poplatku. Tuto skutečnost převzala administrativa, proto už nebylo nutné vydávat známky každý rok. Evidenční známky se nadále vydávaly, ale na delší období, zpravidla na celou délku života psa. Známky, které můžeme najít  detektorem kovů, byly většinou ztraceny při venčení a dlouhý čas ležely hluboko v zemi, proto jsou mnohdy v žalostném stavu. Neblaze se na nich také podepisuje poškození pluhem či agresivním prostředím panujícím na silně hnojených polích. Je zajímavé, že psí známky z let 1950 - 1970 se nacházejí minimálně. Je to dáno tím, že se vyráběly ze železa, které za pár let v půdě zkoroduje.

Vzorkové známky

Mnohdy se také podaří najít i nějaká raritka, jako mému kolegovi, a to známka firmy V. Podivín bez názvu města“ dodává Jan Kočí. Firma tehdy posílala známky jednostranné nebo bez názvu obce, a to jako vzorek či nabídku pro úřady. Tato anonymní známka je tudíž známkou reklamní, vzorkovou. „Jelikož je dodatečně označena číslem 1. předpokládám, že byla vydána jako náhrada a znovu ztracena“ upřesňuje Jan Kočí

Domácí výroba

Některé obce si vyráběli známky  sami, kde většinou není  vyobrazení psa, ale jen rok a číslo. Za první republiky hodně známek němělo na známce ani rok. Také se nachází známky náhradní za ztracené, vyráběné doma na koleně…

                                 

 

Vladimír Podivín

 Jednou z nejzajímavějších postav v  historii výroby a navrhování psích  známek byl Vladimír Podivín. Tento  muž se narodil 2. listopadu 1879 ve  Slaném a vyučil se rytcem v dílně  Václava Karla Šmakala v Praze. Tam  také pracoval jako pomocník, ale  protože nedostal přislíbené místo  dílovedoucího, přechází do firmy I. B.  Pichl. Zde však dlouho nesetrval a vrací  se zpět k V. K. Šmakalovi. V roce 1907  nastupuje do firmy Karnet-Kyselý, kde  pracuje dva roky. V roce 1909 zakládá  vlastní podnik: živnost ryteckou. Roku  1928 přesouvá výrobu do nově vystavěného závodu v Praze-Žižkově. Moderní závod byl vybaven nejmodernějším lisem u nás a firma vyráběla nejen psí známky, ale i medaile, odznaky a ryté poháry. V. Podivín byl také velký vlastenec. V době ohrožení republiky nacistickým Německem vydává známku s motivem psa střežícího slovanskou lípu. Po odtržení našeho pohraničí pak známku se symbolem hraničářů, hlavou psa na chodském praporu. Václav Podivín zemřel roku 1938.

 

Soumrak umění

Zhruba od 70. let 20. století se známky vyrábí z plastu, případně z hliníku. Ty tam jsou časy, kdy i obyčejná psí známka byla malým uměleckým dílem. Dnes je to v mnoha případech jen plastové kolečko, nic krásného. To co bylo na počátku, ta krása známek, to se bohužel postupem času někam vytratilo.

                                

                                              Nejstarší známka světa

 

Mezinárodní společnost  sběratelů ISALC 

Tato organizace vznikla v roce 1972. Členství v současné době činí asi 111 členů, kteří zastupují 4 různé země, nejvíce  členů  má USA , Kanada 2, Portugalsko 1  a  Česká republika 2 členy.  Každý člen  má členskou kartu ,dostává čtvrtletně časopis a ročně adresář členství. Současný tajemník  je Bill Bone. Údajně nejstarší  známka  světa  pochází z  Německa  z města Rostock rok 1759.

 

Kolega ji údajně zaregistroval v jenom starém časopise. Tuto známku jsem na vlastní oči  neviděl, proto považuji zatím za nejstarší Holandskou z roku 1797 – Amsterdam. Tato známka je pro sběratele velmi cenná“ uvádí Jan Kočí

V  USA  dávají  sběratelé přednost hlavně tvarům známek a letopočtům. V Česku počtem obyvatel dané obce, zaniklým obcím, roku na známce. Na Českých známkách nám zahraniční sběratelé obdivují  zajímavé tvary a hlavně provedení psíků na známce a materiál  z kterých jsou vyrobeny...

 

 Za dosud nejstarších  Českou  evidenční psí známku je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1869 pocházející z Kroměříže. Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá,  a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky  za držení psů. Svoji prioritu si v tomto směru Morava i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař František Josef I. povolení dalším městům: Příboru, Moravské Třebové, Svitavám, v závěru téhož roku Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak  Jihlavě a  Novému Jičínu.

Zdá se, že psí známky možná brzy zaniknou. Nahradí je mikročipy, které se začínají používat k evidenci psů. Aplikují  se pod kůži. ​

 

 Použité materiály: p.Jedlička, p.Foukal, Jan "Kočičák" Kočí

Facebook Psí známky 


 

                         Lvíčkové z Pardubicka  

         

                                                                                 Foto: lvíčkové odevzdané muzeu

Je to několik let zpátky, kdy jsme  našli první, tehdy bezejmenný a nám zcela neznámý artefakt. Jednalo se o ozdobu znázorňující souboj lva s hadem. Zpracování a použitý materiál naznačoval, že se bude jednat o něco staršího, zřejmě z období středověku.

Postupem času se v okolí nacházeli další, více či méně poškození, a já se o tento artefakt začal více zajímat. Ty tvary, množství a zpracovaní mi  nedalo spát.

K čemu sloužil, kdo, jak a v kterém časovém období ho používal, kdo vyráběl?

Tak začalo mé malé pátrání po původu záhadného artefaktu-lvíčka

 

Záhadný lvíček

Hledal jsem všude, v dostupné literatuře, na různých webech (českých i zahraničních) a obrátil jsem se i na odborníky z oboru historie. Pátrání v našem městě a okolí, ani článek do městského zpravodaje nepřineslo skoro nic, pořád na mrtvém bodě.

 

Výsledkem dalšího pátrání bylo to, že se jedná o sponu nebo ozdobu uniformy vojáka z období třicetileté války, vyráběnou v továrně v Norimberku. Jediným důkazem je nález lvíčků ve vojenském hrobu právě z období třicetileté války. Toto byla takřka jediná  větší  informace, která se mi podařila zjistit. S těmito zjištěnými informacemi jsem se nemohl smířit. Stále zde bylo mnoho nesrovnalostí, počet nálezů byl čím dál větší a  já nevěděl  kam se pohnout..

 

            

                                                                          Foto: nález z hromadného hrobu

Pátrání pokračuje, aneb dejme hlavy dohromady.

Na nějaký čas jsem to vypustil, dostal jsem se do slepé uličky. Nevím jak dál, kam se obrátit a na koho. Zakrátko, ale narážím na diskusi u nálezu lvíčka na nejmenovaných webech a dočítám se zajímavé informace a nestačím se divit. Dozvídám se, že se jedná o kovaní z koňského postroje,  ozdobu z šavle, nebo také o přezku z napoleonských válek. Lvíček údajně není lvíček, ale svatý Jiří a nebojuje s hadem ale s drakem….

 To ne ,donutí mě to znovu začít s pátráním , nemohu se smířit s tím, že někdo jen tak z fotky a s takovou jistotou určí něco, co mě stálo tolik úsilí a bezvýsledně.

 

Tady přichází zlomový okamžik, do mého pátrání se mi podaří vtáhnout  hledačského parťáka Michala,  toho artefakt  také velice zajímá, aby také ne, za poslední tři  hledání mu  padl třikrát lvíček! dokonce kousek od nich  ležel   háček s orličkou. Dále komunikuji s kolegou Rosym. Probíráme informace a naše domněnky. Jak se později ukáže, budou mít velkou zásluhu na pozdějším celkem úspěšném skoro rozluštění mojí malé záhady.

                                      

                                                                                            Foto: tváře lvíčků

        

Ag verze lvíčka (foto:Přemysl Drápela)

 

Lvíček z vojenské uniformy

 

Vojenský lvíček je našemu motivem dosti podobný, ale tvarově je evidentně jiný, je „vyosený“. V tomto případě se mohl zapínat na knoflík, nebo se mohly dva spínat do sebe. U našich lvíčků tuto možnost nevidím. Provedení vojenských lvíčků je oproti našim lvíčkům na profesionální úrovni, perfektní. Kvalita našich je, nebojím se říct, amatérská.

Lokální výskyt

 

Předpokládejme, že to je z vojenské uniformy. Proč ale v tom případě nejsou u nás v jiných lokalitách, ale i v jiných částech Evropy, tak četné nálezy totožných lvíčků? Vždyť vojsko se přesunovalo, svádělo bitvy, mělo zimní ležení a nezůstávalo stále na jednom místě. Lvíčci jsou přeci jen na Pardubicku / Chrudimsku. Také se nedomníváme, že na šatech byl jen jeden nebo dva kusy. Určitě bychom neměli takový počet nálezů v desítkách kusů z jednoho malého města a okolí. Jen z Heřmanoměstecka máme evidováno 57 nálezů těchto artefaktů, to nepočítám kolik jich v zemi ještě na nás  čeká a kolik našel někdo jiný. Všechny nálezy  máme povrchové, max. do 5cm.

                             

                                                                                   Foto: evidenční mapa

 

Když prohlížím svoji evidenční mapu a seznam, je pěkně vidět, jak se výskyt šíří z jednoho centra, z takzvaného „ohniska", kde bylo nalezeno 24 ks lvíčků, Je to takový okruh, kam se tehdy člověk občas dostával, když se vydal např. za obchodem.

Lidový kroj, Korzety

Právě při tomto počtu zajímavých tvarů se objevuje mnoho dalších nejasností a zároveň i nových informací. Nacházíme lvíčky nejen se třemi ale i se dvěma otvory, nenacházíme protikus, proč? Třeba ten knoflík by se musel najít při tomto počtu nalezených lvíčků.

 

Nepamatuji se, že by někdo mluvil o tkanici. Myslíme, že právě tyto "ploché háčky" se na rozdíl od těch "vyosených" používaly s tkanicí. Na některých lvíčcích je vidět, jak jsou háčky uzavřené, jakoby  uzpůsobené pouze  k provlékání tkanice, jiné roztažené  a nebo ulomené.

                            

 

                                                                        Foto: uzavřený a  roztažený háček

                                                              

                                                     Foto: roztažený hádek a následné ulomení

Také tu máme historické korzety, které se utahovaly dost silně. Právě tím mohlo dojít k prasknutí a následnému zlomení. Ten vadný se pak vyhodil a vyměnil, možná proto je nacházíme tak často ulomené. 

                                             

                                                                                       Foto: ulomený  hádek

                                              

                                                                                    Foto: ukázka šněrování

                                                             

                                                                                   Foto: šněrovací  háčky

                                        

                                        

                                                             Foto: historické korzety a kroje / šněrování

Nálezy lvíčků máme  převážně  jen v těch místech, kam se vyvážel odpad z města. Třeba ty nepotřebné, ulomené se prostě vzaly a vyhodily s hnojem na pole. Nebo shromážděné někde v šuplíku a pak vyhozené. To by vysvětlovalo, proč jich je na jednom místě tolik. Proto nás napadá myšlenka, a vše do sebe takřka zapadá, že se nemusí jednat o spony z uniformy, ale o háčky z kroje, které jsou jen regionální záležitostí. Také v Německu se nacházejí určité typy v určitých lokalitách. Na zahraničních stránkách lze najít podobné háčky, kde je určují také jako šněrovací. Nejsou vzhledově stejné, ale dosti podobné a myslíme, že budou na stejném principu.

 

                

            Foto: šněrovací háček  ze zahraničí                                 Foto: háček nalezený  v lokalitě našich lvíčků

 Dobře patrná je jistá evoluce ve výtvarném zpracování. Od opravdu nepovedených kusů, kde je takřka nerozpoznatelné o jaký výjev se jedná , až po celkem zdařilé exempláře.

     

              Lvíček bez tváře                                             Velmi nepovedené provedení lvíčků

               

                                                            Lepší provedení, dokonalejší forma

Lokální výroba nebo dovoz?

Je vidět, že se lvíčci vyráběly ve velkém množství, každý lvíček je takřka jiný, jak velikostí, tak i vzhledem. Je možné, že proto výrobní forma dlouho nevydržela. Kdyby byl na šatech jen jeden nebo dva, tak by forma musela vydržet o mnoho déle. Pokud by lvíčka vyráběla velká továrna v Norimberku, známá výrobou knoflíků a dalšího módního zboží, proč je tedy téměř každý lvíček jiný, nedokonalý, někdy dokonce dosti obludný? Výroba byla ukončena někdy v průběhu 30 letité války.

 

Možná to ale také vyráběl někdo tady. Odléval je podle potřeby. Možná nějaké malé dílničky, které kopírovaly ty zahraniční. Možná i nějaký obyčejný krejčí, a proto nikde nemáme žádnou zmínku o výrobci. 

 

                                      

                                                                               Foto:  různé velikosti lvíčků

 

 Lvíček z židovské komunity

Nezapomínejme, že lev jako král zvířat je symbolem vladařské moci, neoblíbenějším zvířetem v židovském umění a bývá zobrazen i s lidskými rysy, jako v tomto případě. V našem kraji  „hnízdě“ našich lvíčků bych bral v úvahu i tuto možnost se židovskou komunitou

V našem městečku žilo  v roce 1570 již 10 židovských rodin, nedlouho poté vznikla i místní židovská obec.

Židovský hřbitov v Heřmanově Městci je také velmi starý.  Je zde  1077 náhrobních kamenů. Jedná se o nejstarší židovský hřbitov v okolí – říká se, že nejstarší kámen byl z doby před rokem 1430. Ten se dodnes nedochoval. Nejstarší čitelný kámen je z roku 1647.

 

Židé z města se živili převážně podomním obchodem s plátnem, vlnou či kůžemi. Lev je pro ně velice zajímavým a významný symbolem. Navíc Židé se k nám většinou stěhovali z Německa, kde bylo užívání těchto šněrovacích háčků obvyklejší než v jiných zemích. Třeba je pravda i někde tady.

 

                 

                                                                   Foto:  židovský hřbitov v Heřmanově Městci

 

                                              

                                                                              Foto z terénu –nálezový stav

 

Zůstáváme kousek před cílem naší cesty, před koncem našeho pátrání, možná jen krůček k úplnému odhalení všech tajemství našeho lvíčka.

Toto pátrání doufám, pomůže poznávat historii, nejen Pardubicka, ale hlavně to nejdůležitější,  předat tyto důležité informace budoucím generacím.                                                                                                                                                                                                                    Jan „Kočičák“  Kočí

 

Nášivka ve tvaru lvíčka z k.ú. Bylany

Autor PhDr. Jan Musil

 

 

 

Případné dotazy nebo poznámky odkaz zde.  


                   Lvíčci a další poznatky kolegy Rossyho

    

Šněrovací háčky s figurální výzdobou

Jen něco málo z mých záložek, z doby, kdy jsme se snažili s kočičákem dobrat pravdy v otázce nálezů lvíčků. Pokusil jsem se dohledat podobný region jako Pardubicko, kde se háčky s figurálním motivem, nejlépe biblickým, nalézají. Je to Švábsko. A tím figurálním motivem je Jonáš a velryba. Dalším společným rysem byla silná židovská komunita. Ta ve Švábsku užívala stejný krojový prvek jako místní německé obyvatelstvo - dirdl - na kterém se šněrovací háčky užívají, jen symbolika byla jiná. Dokonce ho jako obchodníci šířili do dalších částí Německa. Jako krojový prvek se začíná tento typ oblečení objevovat ve větší míře v 18.století. Vyšší společenské vrstvy ho začínají užívat na konci téhož století. Tam můžeme objevit, že stejné motivy na háčcích jsou někdy nekvalitní, odlévané z bronzu a jiné ze stříbra. Jen ještě něco k symbolice figurálních motivů na našich nálezech a jestli byla tato symbolika užívána v minulosti. Souboj lva s hadem je vysvětlován jako boj dobra se zlem. Pokud se seznámíme s odborným výkladem u některých historických vyobrazení, pak tento výjev odráží souboj archanděla Michaela s ďáblem, /drakem, hadem/ v době konce času ( porážka hada-konec času) a v kontextu Janovy Apokalypsy. Například plastika souboje lva s hadem na Staroměstské Mostecké věži. Druhým figurálním háčkem je okřídlená postavička s hadem. Také zde se jedná o stejný motiv - souboj archanděla Michaela s ďáblem, /drakem, hadem/. Hlavním rozdílem, který jej odlišuje od sv. Jiří, jsou křídla. S těmi není svatý Jiří nikdy zobrazován. Zde se můžeme v historických vyobrazeních setkat nejenom s drakem, ale i hadem. V latině té doby byl pro draka i hada jen jeden výraz. Ještě něco k osobě archanděla Michaela. Je patrně nejznámější z trojice Archandělů (Michael, Gabriel, Rafael), o nichž nacházíme zmínky v Bibli. Je to tedy biblická postava, stejně jako postava ze švábského háčku - Jonáš. Michael je nejen svatý ochránce židů, ale i vojáků. Proto snad lev v souboji s hadem na velitelských přilbách švališarů. Proto také Duchovní služba armády České republiky nechala razit medailky s archandělem Michaelem zabíjejícího hada. Celý příspěvek berte jako soubor poznatků, které mi uvízly v záložkách. 

  

 

                        

 

                                         Moderní Dirndl

Je důležité rozlišovat mezi dirndlem a lidovým krojem, který je typický pro ten který region, ba i vesnici, které měly původně každý/každá svůj vlastní styl, kroj. Lidový kroj má určité znaky a různé detaily, podle kterých lze rozlišit jak místo původu, tak i sociální postavení nositele/nositelky. Dirndl (především v současné podobě) tyto charakteristické rozlišující detaily postrádá, je silně stylizovaný, ale je zřetelně ovlivněn typickým krojem bavorským. Rozlišuje se také mezi typickým dirndlem (jednodílný oděv se zástěrou, z látek s tradičními vzory a výšivkami) a venkovským domácím oděvem, zhotoveným z šedého nebo barevného lnu, někdy s koženým živůtkem nebo lemováním.

            Zdroj wikipedie. Odkaz pro celý článek ZDE

   

                            

           


                     

Zikmund III. Polský kiprový groš 1607

* 1566 - † 1632 
 
Král švédský - 1592-1598 - jako Sigismund I. Vasa 
Král polský - 1587-1632 - jako Zygmunt III. Waza
20. června 1566 - 19. dubna 1632 
 
Král polský(18.9.1597 - 19.4.1632) a švédský(17.11.1592 - 24.7.1599) 
 
Plný titul: Z boží milosti král polský, velkokníže litevský, ruský, pruský, mazovský, žmuďský, livonský, dědičný král švédů, gótů a vandalů 
 
Královské motto: Pro spravedlnost a lid 
 
Syn Jana III. Švédského a Kateřiny Jagellonské se narodil v Gripsholmu, když byli jeho rodiče vězněni králem Erikem XIV. Ačkoliv Švédsko bylo protestantskou zemí, Zikmund byl vychován jako katolík. Tento fakt se později spolu s problematickou personální unií s Polskem stal příčinou konce jeho vlády ve Švédsku. 
 
Roku 1587 po smrti polského krále Štěpána Báthoryho byl Zikmund vybrán jako jeden z kandidátů na polský trůn. Jeho volba byla podporována kancléřem Janem Zamojským což byl jeden z nejmocnějších šlechticů tehdejšího Polska a vdovou po Báthorym Annou Jagellonskou. Mimo jiné i proto byl 18. září zvolen polským králem a uznán také polským primasem Stanislaven Karnkowsým, který zemi v době od úmrtí krále po volbu nového vládl. 
 
Jeho volba však nebyla uznána příznivci jeho protikandidáta Maxmiliána III., kteří se svého kandidáta rozhodli prosadit silou. Válka o polské dědictví však skončila záhy. Zikmundovi loyální vojska pod velením Zamojského porazila Maxmiliána v bitvě u Byczyna. Maxmilián sám byl zajat a propuštěn až po intervenci papeže Sixta V. 
 
V roce 1592 se Zikmund oženil s Annou Habsburskou a také zemřel jeho otec. Zikmund obdržel povolení Sejmu k vládě ve Švédsku. Předtím než ho Švédové přijali, musel slíbit, že bude uznávat luteránství jako oficiální náboženství Švédska. Ve Švédsku vládl prostřednictvím svého strýce Karla, který obdržel hodnost regenta. V roce 1596 přenesl hlavní město z Krakova do Varšavy. V roce 1598 jeho manželka Anna zemřela a Zikmund se oženil s její sestrou Konstancií. 
 
Zikmund silně podporoval protireformaci. Díky tomu jeho podpora ve Švédsku brzy poklesla, čehož využil regent Karel a proti Zikmundovi se vzbouřil. Zikmund se pokusil vzpouru pacifikovat vojensky, ale po bitvě u Stångebro (Linköping) byl nucen se ze Švédska stáhnout. Švédským králem se stal Karel jako Karel IX., ačkoliv Zikmund titul švédského krále užíval až do své smrti a jeho následovníci též (až Jan Kazimír se titulu vzdal). Zikmund se s přestávkami snažil o znovudobytí Švédska až do roku 1629. 
 
V roce 1605 se král pokusil posílit svou moc na úkor Sejmu což vedlo k revoltě (v Polsku známé jako Rokosz Zebrzidowskiego). Ačkoliv bylo povstání roku 1607 potlačeno, král byl nucen svých snah zanechat. 
 
Aby upevnil své postavení a zaměstnal nespokojenou šlechtu, zúčastnil se vleklé polsko-ruské války. Rusko tehdy procházelo hlubokou vnitřní krizí po vymření moskevských Rurikovců. Polské vojsko tehdy podpořilo jednoho z kandidátů na cara-Lžidimitrije I. Poté co byl Lžidimitrij I. svržen bojarem Vasilijem Šujským, polská vojska překročila hranice a oblehla Smolensk. Po porážce ruské armády u Kluszyna pak polský vojevůdce Stanislav Žolkiewski prosadil za cara syna Zikmunda III. Vladislava. Polské jednotky okupovaly Moskvu. Vladislav vládl jako car pouze krátce-mezi lety 1612 a 1613. Poláci totiž v celém rusku agresivně zaváděli katolictví, což vedlo k povstání po kterém se Poláci stáhli. V roce 1618 byl konečně uzavřen mír v Dywilinu. Poláci získali Smolenské a Černigovské vojvodství. 
 
Během své vlády Zikmund prosazoval agresivní válečnou politiku, která později po jeho smrti způsobila úpadek Polska v početných válkách proti Rusku, Švédsku a Osmanské říši. 
 

Zikmund zemřel ve Varšavě ve věku 65 let.

 
              
     Nálezce Roman Dedík HHP

 

 

Brakteát Wichmanna ze Seeburgu

Wichmann ze Seeburgu (asi 1153 – 25. srpen 1192 Könnern) byl arcibiskupem magdeburským a jako rádce císaře Fridricha I. Barbarossy i jednou z nejdůležitějších osobností ovlivňujících politickou scénu Říše v 2. polovině 12. století. Zároveň patřil vedle saského vévody Jindřicha Lva a braniborského markraběte Albrechta Medvěda k nejaktivnějším iniciátorům vnitřní kolonizace německých zemí.

 
Druhorozený syn hraběte Gera ze Seeburgu a jeho ženy Mechtildy byl po ukončení studií v Halberstadtu a Paříži od roku 1136 kanovníkem v Halberstadtu, od roku 1149 biskupem v Zeitz-Naumburgu a konečně roku 1153 jmenován císařem Fridrichem I. Barbarossou arcibiskupem magdeburským.
 

 

V roce 1157 získal Jüterbog, který nechal osadit vlámskými kolonizátory. V roce 1170 nebo 1171 založil cisterciácký klášter Zinna.  
              
  Nálezce Antonín Šimon HHP
Arcibiskupství Magdeburg, Wichmann von Seeburg (1152-1192), AR brakteát, minc. Halle , Mehl 2011, č. 230.
Patrně se jedná o téměř unikátní ražbu, M. Mehl uvádí pouze jediný známý exemplář ve sbírce Herzog Anton Ulrich-Museum.
Článek v Orlickém deníku - zde
                                                                                                                                                                                                                                                                                    Tony

 

 

 

TOPlist